Andreas Eschbach
Andreas Eschbach
Andreas Eschbach patří k mým oblíbeným spisovatelům. Vyznačuje se lehce čitelnými knihami a zajímavými nápady, což díky jeho zaměření oceňují nejen milovníci sci-fi, ale i trhrillerů. Jeho knihy vás lehce vtáhnou a na pár dnů nepustí.
Podobně jako na všechny dobré spisovatele jsem na něj narazil náhodou v knihovně a podobně jako u většiny mých oblíbených knih jsem i okolo této nejméně desetkrát prošel a prolistoval jí, aniž by mě zaujala. Jednoho dne venku pršelo a já měl náladu na něco jiného než obvykle, tak se stalo, že jsem si domu odnesl knihu
Poslední svého druhu
Kniha je psána z pohledu osamělého drsňáka. Kupodivu se v ní však nenachází mnoho akce, naopak, všechna se vejde na pár stránek.
Velká část knihy se dá popsat jako melancholický život stárnoucího kyborga, který v irském městě prostě nějak protlouká životem a je rád že žije. Často sedává na lavičce, pozoruje ostatní lidi a přemýšlí o životě, o minulosti a o tom jestli byl dobrý nápad přihlásit se do tajného vojenského programu.
Kniha mě zaujala zvláštní životní silou, kterou vyzařuje. I když je hlavní postava v podstatě superman, napůl člověk a napůl stroj, musel za to zaplatit strašlivou cenu a i díky tomu působí příběh uvěřitelně.
Další, velice zajímavá a moc často nevídaná věc je konec, který jsem tedy ani trochu nečekal.
Tkalci gobelínů
Když jsem dočetl Poslední svého druhu, věděl jsem že od autora budu chtít další knihy, protože způsob jak vypráví příběh mě nadchl.
Tak se stalo že jsem si našel knihu Tkalci gobelínů. Tentokrát se jedná o čistokrevné sci-fi, které se odehrává desítky tisíc let v budoucnosti. Oproti předchozí knize zde autor nesleduje jednu postavu, ale téměř desítku různých lidí na různých planetách. Postupně v knize snová příběh o části galaxie, kde žijí tkalci.
<spoiler_alert>
Tkalci jsou bývalí poddaní padlého císaře, kteří celý svůj život tráví tkaním gobelínu nesmírné krásy z vlasů jejich žen. Jakmile gobelín na sklonku života dotkají, dostanou za něj zaplaceno a předají své řemeslo synovi. Jelikož císař padl, rebelská armáda objevuje celý tento na mapách nezanesený kout galaxie. Tisíce planet, jejichž jediným smyslem se zdá být tkaní gobelínů pro císaře. Potíž je v tom, že v celém císařství nikdy nikdo takový gobelín neviděl i přes to, že tkalci jich ročně vyrobí statisíce.
</spoiler_alert>
Kniha mi dokonale sedla. Když jsem někde ve čtvrtce knihy pochopil jakou hru autor v knize rozehrává, začal jsem si čtení užívat tak, jako si člověk užívá dobré víno a doslova jsem si pošušňával. Přišlo mi to jako stát za malířem malujícím epický výjev a mít možnost sledovat jednotlivé tahy jeho štětce a kochat se tím, jak jednotlivé části obrazu vykreslí. Podobně jsem si užil naposledy Velké U od Stephensona, proto knihu všemi deseti doporučuji.
Ropný kolaps
Na knihu jsem narazil v levných knihách, kde stála 50kč, přestože má 581 stránek (0.08kč/strana). Je vytištěna na takovém tom žlutém papíře, jenž někteří považují za nekvalitní, ale osobně ho mám radší než bílý „kvalitní“ papír, protože neklouže a pěkně voní.
Příběh se točí okolo němce Markuse Westermanna který si usmyslel že se v americe stane úspěšným člověkem. Seznámí se s technikem z ropných věží, který tvrdí že objevil nový způsob jak lokalizovat ropu kdekoliv na světě. V té době ale hlavní ropná naleziště oznámí snižování těžby a politický kolotoč způsobí, že dojde k ropnému kolapsu.
Kniha není zdaleka tak zábavná jako Tkalci gobelínů, ale díky ní jsem zjistil spoustu věcí o ropě. Nikdy předtím mi nedošlo, jak strašně moc jsme na ní závislí a jak málo stačí k tomu, aby došlo k ději v knize popisovanému. Ropa nemusí reálně dojít, stačí pouze pokud skokově stoupne její cena v důsledku například války, nebo paniky a průser je na světě.
Solární stanice
Jedná se opět o sci-fi příběh, tentokrát z nedaleké budoucnosti odehrávající se na orbitální solární elektrárně. Té se pokusí zmocnit partička teroristů a je jen na jednom z astronautů, aby jim v tom zabránil.
Ač má kniha 253 stran, tak jsem jí přečetl prakticky za odpoledne a jak bývá u Eschbachovo knih zvykem, jde o velmi chytlavě napsaný příběh, který vás jen tak nepustí.
Další knihy
Eschbach napsal ještě další knihy, které jsem zatím ale nečetl. Jmenovitě: Video s Ježíšem a Dokonalý dvojník.
