Bystroushaak's blog / Czech section / Povídky / Náhodná akční scéna

Náhodná akční scéna

@ abclinuxu

Souboj dvou golemů je podívaná, která není k vidění moc často z důvodů morálních kvalit umělých inteligencí, kterými jsou golemové vybavováni. Občas lze narazit na videa souboje člověka v golemovém šasi. Těch pár lidí, kteří o sobě tvrdí, že měli možnost vidět souboj dvou golemů však přísahá, že se jedná o neporovnatelné zážitky.

***

Nehezky se ušklíbl na své dva parťáky a podíval se jim do očí. Sledovali toho turistu už pár bloků a teď konečně udělal chybu, na kterou čekali, když odbočil do ztemnělé postranní uličky. Opatrně vytáhl z pouzdra na opasku nebezpečně vypadající nůž s dlouhou čepelí a spolu se svými kumpány přidal do kroku, aby svou oběť neztratili z dohledu.

On sám vždycky používal nůž. Byl s ním dobrý už od mala, kdy mu mnohokrát zachránil život v prostředí slumů, když se jeho gang protloukal životem bojůvkami s ostatními skupinami. Nůž pro něj nebyl jen zbraň. Odkud pocházel to byla celá kultura. Muž, který neovládal svůj nůž nebyl hodný respektu ostatních. A kdo neměl respekt ostatních, nebyl nikým.

Rukou rychle protočil nožem, aby si rozcvičil zápěstí. Neočekával, že k dojde k potížím, ale bylo dobré být připraven. Podobně jako jeho nůž mu to mnohokrát zachránilo život.

Jeho parťáci nože rádi neměli. Menší s z nich preferoval střelné zbraně, občas také paralyzér, pokud si chtěl s obětí pohrát. Nejvyšší z celé skupinky žádné zbraně nepotřeboval, protože dokázal zabít člověka holýma rukama. Podíval se po něm a když viděl, že mu pohled opětoval, trochu ho zamrazilo v zádech. Člověk nikdy nevěděl, co může od jeho druhu čekat.

Turista se z ničeho nic objevil před nimi, jako kdyby je čekal. To ho zarazilo. Jednak proto, že byl zvyklý diktovat pravidla, víc ale kvůli materiálům, které jim předal kontakt. Podle nich měl být turista bez zbraní a bez speciálních schopností, rozhodně bez zkušeností s bojem. Přitom tam tak stál a ani se nepohnul, jako kdyby ho vůbec neznepokojovalo, že je obklopený třemi drsně vypadajícími chlápky v temné uličce pozdě večer. Uvolněný postoj, na tváři lehký, asertivní úsměv.

Pomalu k němu vyrazil. Věděl, že už má prakticky vyhráno. I kdyby s sebou turista měl pistoli, na vzdálenost tří metrů nebyla šance, že by jí stihl vytáhnout. Nůž je v boji hrozivá zbraň i v rukou netrénovaného člověka a on měl tréningu víc než dost. Hlavou mu bleskly obrázky rozpáraných ran, obnažujících maso až na kost, ze kterých stříkalo nečekané množství krve. Mnoho jich za život viděl a hodně z nich způsobil.

Když byl od turisty na vzdálenost dvou natažených paží, přešel bez varování do útoku. Nikoliv očividným seknutím vůči hrudníku, které mohl člověk čekat a bránit se proti němu nataženýma rukama, ale zákeřným bodem zezdola vůči břichu. Proti rozhodně vedené ráně bylo těžké se bránit, i jí jen odklonit za cenu zranění jiné části těla.

Za život bojoval několikrát s lidmi, kteří měli bojový výcvik. Většinou se to dalo poznat už dopředu z postoje, který automaticky zaujali v případě nebezpečí. Z něj mohli rychle přejít do jiné pozice, vést údery a kopy, bránit se a útočit. Vždycky z takového boje vyšel jako vítěz, protože nebojoval podle pravidel, která čekali. Nechoval se dle jejich očekávání, protože ho vychovala ulice a v boji s nožem měl celoživotní praxi. Neútočil, jak očekávali, že bude útočit, ale špinavě a účinně, tak aby co nejrychleji zabil svého oponenta. Na chvaty odpovídal přískokem a zuřivým bodnutím, na kopy přeseknutými žílami ve stehně. Většina lidí si to neuvědomovala, ale z nohy mohli vykrvácet stejně rychle, jako z krku. Nepotřeboval bojovat, jeho cílem nebylo okolo sebe deset minut poskakovat, ale zabít protivníka jak rychle to jen šlo. Kurzy a výcviky na tohle lidi nemohly připravit.

Když vyrazil proti turistovi, věděl, že to rychle skončí. Krátký bod do břicha, úkrok zpět a do strany, trocha chroptění před tím, než ho dorazí. Noc je ještě mladá a určitě ještě zbude čas na to se jít někam pobavit a užít si lehce vydělané peníze. S jistotou profesionála věděl, že teď už nepomůže sebelepší obrana, že není ani nejmenší možnost aby uhnul.

Velmi ho proto překvapil krátký záblesk bolesti těsně před tím, než mu mozek explodoval do všech stran.

***

Turista není nervózní. Stroje jeho druhu sice můžou komplexně emulovat celou škálu emocí, nyní k tomu ale nemá důvod. Popravčí četa, kterou za ním vyslaly místní kontakty podsvětí reagovala přesně tak, jak očekával. S vidinou snadného cíle ho následovali do temné uličky, kde ho chtěli zabít.

První z nich zaútočil nožem. Na člověka byl rychlý a bodnutí vedl přesně.

Turista bodnutí nesleduje očima, vystačí si s interním všesměrovým radarem, kterým zároveň monitoruje další dva zabijáky. Útočník s nožem má ve skutečnosti nejmenší prioritu. V žebříčku priorit ho předbíhá nejmenší z celé skupinky, který na něj mířil pistolí. Ani se na něj se nekouká. Signatura, kterou získal z milimetrového radaru mu jasně ukazuje, že ho může ohrozit asi stejně, jako nůž prvního útočníka. Tedy nijak.

Nejvyšší prioritu má poslední ze skupiny, vysoký blonďák, který je zdánlivě beze zbraně. Turista z něho celou dobu nespouští pohled a věnuje mu skoro sto procent své mentální kapacity.

Komplexní mnohaúrovňový mix všech smyslů, kterými se dívá na svět zahrnuje radar a optické senzory pro infračervené, viditelné a ultrafialové spektrum. Kromě toho vnímá také části spektra radiového, které přijímá celým svým tělem a sluch využívá jako sonar neustále ohmatávající okolní prostor ultrazvukovými pingy. Signatura, kterou složil ze všech svých smyslů jasně ukazuje, že se jedná o silně modifikovaného Golema, i když rychlá kontrola s databází všech vyrobených tvarů neodhaluje konkrétní verzi.

On sám patří mezi nejnovější generaci 19 a analýza odhaduje, že by jeho protivník mohl být starší než patnáctky, které ještě neměly tak dobré radarové stínění, což se odráží na radarové signatuře. Jeho model už takhle vidět není.

Podle všech analýz by turista měl mít jasnou převahu. Patnáctky a starší jsou mnohem horší stroje, které mají proti poslední generaci jen samé nevýhody.

Promýšlení strategií následujícího boje s nepřátelským Golemem je náhle upozaděno, když proximity interrupt z radaru způsobí upřednostnění reakce na blížící se nůž. Plánovač nabízí tisíce možných reakcí, všem ale kraluje brutální jednoduchost. Tu mu umožňuje konstrukce složená z keramalového těla potaženého silnou vrstvoufullereno-kompozitních umělých svalů a taky vypnutá emulace člověka.

Během okamžiku, který lidské oko není schopno zachytit vezme nůž za čepel a vytrhne ho útočníkovi z ruky, čímž mu zároveň strhne kůži z celé dlaně a láme několik kostí. Pak jím mrští skrz jeho hlavu po číslu dva z fronty priorit, jako by ani nebyla v cestě.

Mozek prvního útočníka exploduje na všechny strany jak jím prolítne nůž, který krátce před tím překonal rychlost zvuku a protrhl zvukovou bariéru. Nůž průlet hlavou v podstatě nezpomalí, jen zdeformuje a vychýlí z kurzu těsně před tím, než trefí útočníka číslo 2, jehož nervová soustava ani nestačí donést pokyn prstu na spoušti pistole. Žuch.

Mlaskavá exploze, kterou tělo útočníka reaguje na náraz nesymetrického tělesa, tvořeného zdeformovaným nožem letícím stále nadzvukovou rychlostí, sníží velikost fronty priorit na jedinou položku; nepřátelského Golema.

Ve chvíli, kdy nůž opustí jeho dlaň se dá do pohybu. Ví, že k získání patřičné rychlosti potřebuje hodně času. Ne že by na to neměl sílu a energii. Asfaltový povrch ulice prostě neposkytuje dost dobrou oporu, i když zapojí plnou sílu svých svalů a zanoří do ulice keramalovou kostru chodidla skrz botu a vrstvy pěstované umělé kůže.

***

Ulice je prázdná, až na čtyři postavy. Kdyby někdo vystrčil hlavu z okna, pravděpodobně by se nad scénou, která se tu naskýtá, řádně podivil.

První postava stojí, zatímco k ní přichází další tři. Poté jedné z nich exploduje hlava a skoro ve stejném okamžiku se ta druhá celá zdeformuje a zkroutí, zatímco letí do zdi jako hadrová panenka naplněná krví. Zbylé dvě postavy mizí za zvuku něčeho, co zní jako velmi rychle vedená kulometná palba, kterou během pár vteřin následuje prudká exploze.

Smysly člověka nejsou dělané na rychlost stroje. Zpětná rekonstrukce záběrů z pouličních kamer, satelitního a dron monitoringu odhaluje, co se vlastně stalo.

Vysoký bloňďák na divoké zrychlení své oběti nereaguje do poslední chvíle. Ten se k němu šikmo nakloněný řítí naprosto nelidskými pohyby nohou. Jejich bližší analýza naznačuje, že jsou zvolené tak, aby měl co nejlepší oporu v asfaltu, do kterého se zakusují jeho chodidla a zároveň se neodrazil moc nahoru. Rychlost a síla, jakou se pohybuje způsobuje, že pro něj tak úplně neplatí gravitace a kdyby si nedával pozor, mohl by to s odrazy od země přehnat a první postavu minout.

Běžící postava přejde těsně před blonďákem do skoku s napřaženým kolenem. Tenhle postoj by v téhle rychlosti měl poskytovat nejlepší klín k útoku a zároveň inkasovat nejmeší strukturální poškození na jeho straně.

Zatímco plachtí, blonďák konečně zareaguje a vytočí se tak, aby ho turista minul. Natáhne přitom ruku a pokusí se druhou postavu udeřit v letu. Pravděpodobně mu jde pouze o odklonění protivníka, jelikož mu postoj a uhel letu druhé postavy nedovoluje vložit do úderu signifikantní energii k většímu poškození.

Letící postava na to reaguje a přizpůsobuje se situaci, když natáhne ruce v uhlu, který u člověka působí naprosto nepřirozeně a zachytí paži blonďáka. Oba to uvede do pohybu plného zmatených rotací kolem neustále se měnících středů těžiště útvaru, který spolu tvoří, zatímco do sebe oba buší neskutečnou rychlostí.

Na zpomalených záběrech je vidět husí kůži nahánějící nepřirozenost toho všeho. Žádné pokusy se krýt, jen údery. Některé slouží k útoku, jiné je oba dva směrují za letu do zdi, zatímco se každý snaží odstrčit, rozmlátit a taky směrovat let toho druhého.

Rána do krku, která by člověku rozmáčkla hrtan je oplacena kopem, který by rozdrtil žebra a zlámal páteř. Postavy však nedávají vůbec najevo, že údery registrují, když do sebe kopou a mlátí jednou rukou, zatímco tou druhou se drží.

Kop střídá ránu. Analýza spektra zachycuje výtrysky infračerveného záření, jak se tlakem keramalových koster narážejících na sebe vzněcuje oblečení a opadávají zuhelnatělé kusy syntetické kůže. V elektromagnetickém spektru jde zachytit sršení jisker, pravidelně tepající elektromagnetický pulz, který okamžitě likviduje elektroniku v blízkém okolí. Obyvatelé baráků kolem ulice ráno nebudou mít radost.

Soupeři spolu kromě té očividné, fyzické úrovně bojují na mnoha dalších. Snaží se navzájem spálit výboji elektřiny, oslepit svoje senzory laserovým osvitem a chaotickými odezvami na pulzy radarů vypustit informační útoky do přijímačů protivníka.

Těsně před tím, než let skončí ve zdi, zachytí blonďák svého protivníka do objetí, které by dávalo smysl v lidském boji, nedává však žádný smysl v boji Golema proti Golemovi. Nemůže přeci čekat, že by mohl rozmačkat kostru protivníka.

Smysl se však ukáže ve stejnou chvíli, kdy dojde k nárazu obou těl do zdi. Ten je nečekaně následován silným zábleskem a explozí. Jednou z nelegálních modifikací blonďáka je směrová nálož zabudovaná ve středu trupu, určená přesně pro tyhle příležitosti.

Octanitrocuban vzplane rychlostí hoření deset kilometrů za vteřinu. Během tisícin vteřiny je měděný kužel, kolem kterého je trhavina omotaná, vlivem tlaku a teploty vytvořené trhavinou, přeměněn v kapalinu, místy dokonce skoro až v páru. Ta prudce vytryskne z hrudi blonďáka a ve zlomku vteřiny se propálí tělem turisty. Kumulativní nálož splní svůj účel.

***

Když se Blonďák vyprostí ze stropu, do kterého ho zarazil výbuch, stoupne si nad rozříznutou a rozbitě působící postavu. Pak do ní buší pěstí tak dlouho, dokud neprorazí zesílený keramal hrudníku a nevytáhne krystal, tvořící jádro umělé inteligence jeho protivníka. Ošklivě si přitom zdeformuje ruku, ale nevypadá, že by ho to zajímalo.

Potrhaný, na mnoha místech s ohořelou kůží, se zlomenou rukou a kouřící dírou v hrudníku ohozeném kapkami roztaveného kovu se pak sebere a s krystalem v ruce odejde.

«Mise splněna»

Become a Patron