Bystroushaak's blog / Czech section / Ostatní / Obavy z konkurence

Obavy z konkurence

V poslední době jsem několikrát dostal ten samý dotaz: „Nebojíš se, že se do IT nahrne tolik lidí, že bude opravdu těžké se uživit?“ Pokaždé jsem odpovídal „ne, nebojím,“ což si protistrana vyložila jako že jsem nad tím nepřemýšlel a začala mi přednášet argumenty, proč bych se měl bát. Zinazopelekwa jak vyšitá mě začala unavovat, tak jsem se rozhodl sepsat proč si to nemyslím.

Nadále když budu mluvit o IT, tak mám na mysli hlavně programování a linuxové sysadminy, protože to jsou dvě pozice, ve kterých a okolo kterých se pohybuji. Nemyslím tím lidi co se starají o hardware, lidi co pracují v opravnách počítačů a lidi, kteří reinstalují windowsy někde ve firmě.

Podstata strachu

Setkal jsem se s tím jak u programátorů, tak i u linuxáků sysadminů. Všichni, kdo mi ten dotaz položili naráželi zpočátku na vzestup umělé inteligence a pokračující zjednodušení integrace některých do nedávné doby složitých systémů (například docker).

Jakmile začne diskuze, většinou se myšlenky ubírají jedním z následujících směrů:

Mladá konkurence

Platy v IT jsou obecně nadprůměrné, oproti všem ostatním oborům, s výjimkou některých velmi vysokých specializací. Potom co mladá generace preferovala ekonomické školy s vidinou manažerské pozice, či práce v nějaké finanční instituci se kurz začíná pomalu obracet. Setkal jsem se několika mladými lidmi, kteří šli na IT jen a prostě proto, že jim to přišlo jako obor, kde budou mít jednoho dne vysoké platy.

Dál je tu kombinace spousty v poslední době populárních projektů, jako jsou různé JavaScriptové seance, rubyslávy, hackatony, bezplatné kurzy na Coursee a přehršle podobných projektů, které se snaží programování popularizovat s představou, že to zvládne každý, což může v někom vzbuzovat obavy.

Pocity marnosti

Přestože práce v IT je dobře placená, spousta lidí, které znám moc nebaví. I když podstata vykonávané práce vyžaduje spousty znalostí a jedná se o relativně sofistikovanou činnost, kterou by rozhodně nemohl vykonávat každý druhý, často zahrnuje opakované úkoly. Sofistikované, ale stále znova dokolečka. Po pár měsících to začne způsobovat pocity nudy a marnosti, kdy se člověk cítí, jako že tuhle práci by mohla dělat cvičená opice.

Další věc, která podporuje pocity marnosti může být špatná situace na pracovišti. Spousta lidí co dělá do IT nemá zrovna velké EQ, což nevadí, dokud jsou sami ve své kanceláři, ale často to vede k divným situacím, když mají interagovat s ostatními. Viděl jsem pracoviště, kde úplně chyběl lidský přístup, místo toho bylo k ajťákům přistupováno jako k robotům, kteří jsou navíc velmi dobře placení, tak ať se koukají otáčet a drží hubu. V kombinaci s šéfem, který nechápe v čem spočívá práce programátora je to většinou vražedná kombinace, kde spousta lidí dospěje k názoru, že IT je hrozné a už v něm dělat nechtějí.

Outsourcing

Nemalá podstata strachu je taky z outsourcingu - co když zaměstnavatel přesune výrobu zas o kus víc na východ? Miliarda Indů a miliarda Číňanů, tomu se přece nedá konkurovat.

Strach z AI

V poslední době je také populární strach z umělé inteligence, která se čím dál více prosazuje v oborech, kde byla dříve nemyslitelná. Automatizace nahrazuje pracovní pozice, do kterých by to kromě autorů sci-fi nikdo neřekl; první byli na řadě otroci v amazonii, nyní se otevřeně mluví o řidičích kamionů, kteří budou do několika desetiletí pravděpodobně úplně nahrazeni samořídícími jednotkami.

Někteří ajťáci se tak začínají bát i o svojí práci.

Proč se nebojím o práci

IT je těžké

Ono se to nezdá, protože každý, kdo se v tomhle oboru pohybuje nějakou dobu trpí profesionální slepotou, která mu brání vidět, že dostat se do oboru je vlastně docela těžké.

Sám jsem šel na „výpočetní techniku“ na střední a na obor „informační technologie“ na VŠ a všude kolem mě byli lidi, kteří ve skutečnosti vůbec neměli o předmět oboru zájem. Prostě se tam nějak dostali, často tak, že je nevzali nikam jinam. Na střední jsme byli asi čtyři, kdo měl o tohle nějaký aktivnější zájem (například vytvářel weby, bastlil doma elektro, nebo programoval) a na VŠ nás bylo taky jen pár procent. Spousta z mých tehdejších vrstevníků pořád ještě trpěla takovým tím dětským syndromem, kdy je hlavní vším opovrhovat, tak se divili, proč mě baví dělat úkoly v assembleru, nebo v Javě, vždyť je to přece opruz a nuda. Vůbec jim nedocházelo, že tohle bude časem jejich denní chleba, tak by bylo fajn se to naučit a získat trochu náskok.

Nedělám si iluze, že by se to někdy v příštích 20 letech změnilo. Z každého ročníku představuje skutečnou konkurenci jen pár lidí. Ostatní končí jako lehce nahraditelné holky pro všechno, či na pozicích, které s původním oborem vůbec nesouvisí, protože se ženou do oboru jen na základě externích motivátorů (peněz, pocitu čehosi lehkého), přitom však vůbec netuší co to obnáší. V konfrontaci s realitou pak shoří jak papír.

Trvalo mi asi deset let se naučit všechno co znám. Opravdu dedikovaný člověk, či génius by to možná zvládl za pět, ale většinu z toho by se nejspíš pohyboval na hranici šílenství. Chce to majoritu volného času trávit čtením a zkoušením nových věcí. Aktivně se učit. Téměř každý den věnovat hodiny čtení a udržování se na vlně informačního třesku - a tím nemyslím faceboočík a twitter, ale sledování trendů v programování, čtení o nových technikách, knihovnách, programovacích jazycích a paradigmatech. Vytvářet si kontext a přehled o světě, ve kterém se pohybuji. K tomu všemu pak ještě programovat, minimálně v řádu hodin, lépe však desítek hodin týdně, protože bez praxe ve skutečnosti člověk nic neumí. Prostě tomu podřídit život, což většina lidí nikdy neudělá. To je imho taky jeden z důvodů, proč jsou na tomhle poli tak úspěšní autisti a aspergeři, protože dokáží být dostatečně ignorantští ke všemu ostatnímu.

Co se týče různých moderních cool hnutí, které si dávají za cíl naučit lidi JavaScript a vytvářet weby; Ruby for girls a tak. Zažil jsem to několikrát, když jsem se snažil někoho naučit programovat a najednou jsem narážel na to, že vlastně nemá všechny ty základy, které mám já, jako je třeba programovatelná logika a elektronika. Těžko mu pak vysvětlím, jak fungují pointery, když nemá vůbec tušení, jak počítač na nízké úrovni pracuje. Pro něj je to blackbox, magická záležitost, která se nějak něco dělá, protože to tak někdo řekl. Nedává to pro něj vnitřní smysl a často ho to ani nezajímá.

Sám jsem si zkusil, že z člověka, který se nějak naučil PHP a základy JavaScriptu, aby mohl lepit weby z ukázek, které se dají vygooglit, jen tak plnohodnotného programátora neudělám. Nechci tím pomlouvat, ani shazovat, protože konkrétní osoba si tím vydělávala slušné peníze a proč ne, ale pro mě v podstatě nepředstavuje konkurenci. Tím se nechci povyšovat, jen prostě konstatovat, že jen velmi těžce bude překračovat svůj stín, a to i když dostane pomoc. Není to přitom nic špatného - prostě se jedná o ekvivalent zedníka, který používá jen pár nástrojů a nějaká architektura a nějaká složitější teorie ho vůbec nezajímá.

tl-dr; Necítím se ohrožený ani studenty, ani majoritou samouků.

My jsme outsourcing

Co do programování; Je to možná lehce smutné, ale to my jsme momentálně krajina, kam se outsourcuje, protože jsme tu levní, skoro jak ti Indové a Číňani. Na rozdíl od nich však poskytujeme slušnou kvalitu, jednak protože tu máme podstatně větší tradici technologických oborů, ale také díky lepšímu kontextu.

Čína a Indie se v tomhle zlepšují, jenže zároveň s tím pozvedají kvalitu života vlastních obyvatel a vytvářejí si infrastruktury, které jim zaměstnávají kvalitní lidi. Neříkám, že nepředstavují konkurenci, ale z toho co jsem měl možnost na redditu číst zážitky z outsourcingu, tak jsem dospěl k názoru, že příštích 10 až 20 let zas tak velká konkurence nejsou, co do kvality.

Podrobnosti zde:

Zde bych rád zdůraznil, že něco jiného je outsourcing infrastruktury, ale v tom se až tak moc nevyznám.

IT je náročné na mozek

Tady nejde ani tak o to, že by to vyžadovalo bůhví jak inteligentní lidi - stačí nadprůměr a zatvrzelost to po prvních nezdarech nevzdávat. Chci tím říct, že v IT pracujete mozkem víc, než v majoritě ostatních oborů. Speciálně na programátorských pozicích se vůbec nic jiného nedělá - pouze to co máte v hlavě se počítá. Nedá se to ojebat, nedá se tomu vyhnout. Pokud máte jen trochu schopnější vedení, tak pokud nebudou výsledky, prostě poletíte. Vsázet na to, že stačí poslepovat kód z google, povede pravděpodobně velmi rychle k odejití pracovníka, protože to nebude dávat ani časově, ani kvalitativně, ani co do neustálého stresu.

Nejenom, že IT vyžaduje inteligenci, vyžaduje to také navíc schopnost a ochotu řešit problémy. Skoro o ničem jiném, než o řešení problémů to není. Návrh programu je řešení problémů a hledání kompromisů. Implementace je řešení problémů, nasazování je řešení problémů a údržba kódu je řešení problémů. Dělat sysadmina je po počátečních instalacích jen o řešení problémů a potíží, vymýšlení jak se jim vyhnout a jak je překlenout a jak vyřešit problémy vašich uživatelů. Problémy kam se podíváte.

Kam tím směřuji? Zjistil jsem, že na světě je jen relativně malé procento lidí, kteří by vydrželi dlouhodobě celý den řešit problémy a udržet si při tom zdravý rozum. Spousta lidí navíc nechce řešit problémy vůbec, protože jim to přináší stres. Programování je v tomhle navíc docela zákeřné, protože před vás staví pokaždé jiné problémy, často hraničící s matematikou a filosofií. Řešení neustálých problémů lidi vysává psychicky a pokud nedokáží dobíjet a relaxovat, tak je to vysaje až na hranici vyhoření.

Velmi časté je to u programátorů, kteří mají na starost historickou codebase. Ti se jen málokdy dostávají k psaní a návrhu aplikací a místo toho se hrabou v kopách hnoje, který na sebe navršil nějaký napůl šílený psychopat, který ten systém před patnácti lety dával ve stresu z šibeničního termínu dohromady.

Je to jako dělat uklízeče na hajzlech, kde pod některými dlaždicemi jsou schované miny, všude je nablito a nasráno a k tomu někdo ucpal hajzl použitými tampóny. Celý den se v tom hnusu hrabete a doufáte, že nestoupnete na minu a když záchody rozložíte, pochopíte a zase správně složíte a ještě je vyčistíte, nikdo nepochopí, jak moc práce a duševního úsilí vás to stálo. Nikdo to neocení, nebude vás plácat po ramenou, ale předhodí před vás další hajzly, s jinou architekturou, jinými druhy pastí a ještě kratším termínem na jejich opravení.

Tohle přežije málokdo, kdo něco takového neočekává a mentálně se na to nepřipraví. Je něco jiného, když si nasadíte protichemický oblek a vybaveni spoustou teorie o návrhu a čištění kanálu se pustíte do problému, s tím že přesně tohle jste čekali, než když si myslíte, že budete dělat lehkou práci (sedět celý den před počítačem, to přece nic není) za velký plat (proč je asi tak velký? že by zaměstnavatel chtěl zbytečně rozhazovat, nebo to moc lidí dělat nechce?) a pak vás naženou do díry plné hoven bez jakéhokoliv varování.

‚Problémová‘ podstata našeho oboru je také důvod, proč se nemusíme bát převzetí práce umělými inteligencemi - vyžaduje to zcela obecné řešení problémů. Ne omezeného setu problémů, ale naprosto libovolných problémů, neočekávaných a zákeřných problémů, i problémů, které nemají žádné řešení a které je nutné převést na jiné problémy, nebo vyřešit neoptimálně a pak to opatrně vysvětlit uživatelům.

Já jsem AI optimista, takže si myslím, že dříve nebo později skutečně vytvoříme obecnou nelidskou inteligenci, která bude tak inteligentní, že dokáže optimálně řešit generické problémy, ale podle všeho co vím a znám je to ještě desítky, možná stovky let vzdálené. Na rozdíl od spousty ostatních lidí se toho okamžiku nebojím, i když to změní asi všechny oblasti lidského konání a působení, protože:

Změna je život

V psytrance tracku ...But nothing is lost je řečeno jedno velké moudro:

Nothing lasts... but nothing is lost. Everything is changing into something else.
(Nic nevydrží... ale nic není ztraceno. Všechno se mění v něco jiného.)

Kdysi jsem si v antikvariátu za pár korun koupil knihu o náboženství, protože mě zaujala obálka. Přišel jsem tak na to, že jsem vlastně fundamentální Taoista, který uznává původní principy filosofie Taoismu definované mudrcem Lao-c' před tím, než se na to nabalila kopa náboženského bullshitu, protože masy potřebují něčemu věřit.

Jeden z principů je, že neexistuje nic, co by bylo konstantní. Svět je v neustálém pohybu a to jediné, co je jisté, je změna. Ten kdo se bude snažit být kamenem bude rozdrcen a smeten, proto je dobré být jako voda, která se přizpůsobí všemu, na co narazí.

Moudrý člověk se nebude snažit navždy zůstat na stejné pozici a za každou cenu si udržet svoje místo, ale přizpůsobí se tomu, co před něj osud postaví. Na pracovním trhu nemá smysl snažit se být kamenem stavějícím se proti proudu, ale naopak, podívat se kam plyne a plynout s ním. Nezahořknout, ale jít dál ve chvíli, kdy je na čase odejít a přizpůsobit se novému.

Become a Patron