Bystroushaak's blog / Czech section / Ostatní / Proč číst

Proč číst

Jedna z těch věcí, které dělám od útlého dětství, je čtení knih. Jsem doslova závislý na sání informací a jen málokterý den nevěnuji žádný čas čtení knih. Když už jo, tak zpravidla protože jsem strávil den čtením na internetu.

Přijde mi divné o tom psát, protože by to měla být samozřejmost. A nějak se stalo, že když někde řeknu, že přečtu něco mezi čtyřimi až šesti knihami měsíčně, tak na mě lidi čumějí jak na exota. Občas obdivně dodají „jo, to bych chtěl taky, jen kde na to brát čas?“ Můj děda dělal celý život pekaře v pekárně a běžně dělal dvanáctky. A stejně zvládal číst minimálně jednu knihu týdně. Tak proč ne vy?

Nedávno mě hrozně pobavil rozhovor s Petersonem, kde se ho moderátor zeptá na jednu radu, kterou by chtěl dát studentům, ohledně toho co může mít největší vliv na úspech v životě. A Peterson začne naprosto fenomenální rage na téma „read great books“:

(archiv na 41:36)

A ti lidi na to čumí, jak kdyby to slyšeli poprvé, jak kdyby byl Peterson první, kdo jim vysvětlil proč číst. Kam sakra mizí co bylo jasné předchozím generacím celé stovky let?

Alan Kay, programátor a vynálezce Smalltalku ve svých přednáškách často opakuje jeden citát:

„Point of View is Worth 80 IQ Points.“

Volně přeloženo: „Úhel pohledu vydá za 80 IQ bodů.“ Tím chce říct, že když stojíte na zádech gigantů, dohlédnete dál.

Kdysi jsem v jednom článku připodobnil lidi k modelu neuronu, kde na levé straně máte vstupy a na pravé straně výstupy. A zajímavost výstupů je daná zajímavostí a počtem vstupů.

Na IRC, ale i v životě jsem potkal spoustu opravdu inteligentních lidí. A hrozná spousta z nich byla příšerně naivních. Mysleli si, že jsou unikátní, že mají jedinečné nápady, přitom polovina toho co z nich lezla byl stejný vzor, který jsem viděl stokrát předtím, něco naprosto očividného, co napadne každého druhého. Určitou dobu mě to fakt frustrovalo.

Vedli jsme spoustu různých diskuzí na téma proč to tak je. A všechno to kolabuje do jednoho důvodu; ti lidé nečtou. A když už jo, tak sotva pár odborných a tématických knížek za rok. Já si o sobě například nemyslím, že jsem nějak moc inteligentní. To myslím zcela úpřímně, ne jako falešnou skromnost. Na vejšce jsem potkal lidi, kteří mě doslova děsili svojí inteligencí a schopností chápat a zvládat nové problémy, což mi zcela brutálním způsobem rozšlapalo iluze o vlastní jedinečnosti a výjimečnosti.

Přesto jsem s nimi byl schopný vést zajímavé konverzace a prezentovat zajímavé myšlenky. Proč? Protože čtu. Stovky a tisíce knížek, které mi pomáhají pochopit kontext světa. Všechny moje blogy, včetně tohohle, jsou tím ovlivněné. Můj mozek dokáže spojovat nápady a vyjadřovat je textem, samotné nápady se ale berou do velké míry z čtení, ať už knih, nebo článků z internetu. Pocit, že jsem inteligentní, máte proto, že stojím v úhlu pohledu, který mi velkou část času dodává těch zmiňovaných 80 bodů navíc.

Čtení má taky další výhodu, i kdybyste četli jen červenou knihovnu. Pomáhá vám to sestavit si model světa. Čtete chování tisíců lidí přímo z jejich hlavy, jejich reakce, přání a touhy. To je přímo uplatnitelné v „reálném“, každodenním životě.

Také vám zcela pasivně pomáhá získat schopnost psát. Text, který čtete? Nic než šepot tisíců knih, které skrze mě mluví, stejně jako já skrze ně.

Čtení nemusíte věnovat spoustu dedikovaného času. Stačí číst každou volnou prázdnou chvíli. Ve frontě, v dopravě, na záchodě, u oběda, chvíli před spaním. Za den to udělá překvapivě i několik hodin.

Kdysi jsem počítal, že během mé práce v Service desku jsem vedl přibližně dvacet tisíc hovorů (~40 hovorů denně po dobu dvou let + často svátky a víkendy). Když jsem začínal, byl jsem naprostá lama. Když jsem končil, dokázal jsem tak rychle sestavit mentální model člověka, se kterým mluvím, že pro mě nebyl problém donutit většinu lidí udělat přesně to, co po nich chci.

Chci tím říct, že lidi se z příkladů zvládnou naučit skoro cokoliv, prostě jen tím, že se dívají a pak to zkouší. A čtení knih, ve kterých jsou jiní lidi, jsou příklady jiných lidí. I když jsou to často fiktivní postavy, stejně odrážejí střípky reality skrz své autory. Nejenom, že vám to dává schopnost reagovat na situace, které jste nezažili, ale o kterých jste četli, ale také vám to dává náhled do myšlení ostatních lidí. Představu, proč asi reagují, jak reagují. Možná vás to dokonce naučí se ptát a poslouchat.

Není nic smutnějšího, než programátoři, co nečtou sci-fi. Suchaři bez špetky inspirace co by mohlo být. Polovina myšlenek z posledních desetiletí tu byla ve sci-fi už celé roky. Dokonce i bitcoin není co do funkcionality nic nového, anonymní distribuované kreditní systémy použil ve své knize Stephenson už někdy ve devadesátkách a do jisté míry tím přímo inspiroval jejich vznik.

Před pár lety se mi stala zajímavá věc. Získal jsem tolik vzorů chování lidí, že mi to umožnilo rozebrat sám sebe a znova se složit tak, jak se mi líbí. Vybrat si priority a způsoby vedení života, které mi vyhovují. Do jisté míry jsem tedy já sám umělý konstrukt složený z jiných lidí.

Nedávno jsme smutně koukali na člověka z IRC, který teď zkouší různé filosofie a tápá. Život ho nutí bruteforcem zkoušet všechno, aby získal alespoň představu, co by ho mohlo zajímat, protože život který vede ho nebaví. Přitom to jde získat stokrát jednodušeji abstrakcí principů, které mi přišly zajímavé na tisících postavách, které jsem četl.

A to úplně vynechávám věci, jako vědecká metoda a frameworky na přemýšlení nad světem, které jsou v knihách ukryté. Že když začnete číst o autodidaktismu, můžete načerpat vzory chování, které vám umožní vylepšovat sami sebe. Čtení je přímá metoda stahování informací do vašeho mozku. Informací o skoro čemkoliv, co na světě existuje.

Čtení není odpověď na všechny problémy světa, ale dává vám brutální výhodu. A to všechno skoro zadarmo. Takže proč čtete tak málo?

Become a Patron