Je o mně známo, že už víc jak desetiletí aktivně používám osobní wiki. To je program, do kterého je možné formátovaným způsobem psát texty a tyto texty poté různě propojovat. Trochu se to podobá wikipedii, je to ale celé určené k vašemu osobnímu použití. Spousta lidí, co u mě osobní wiki vidí, reaguje překvapením. Napadlo mě tedy, že bych mohl pro inspiraci napsat k čemu a proč osobní wiki využívám, neboť jednotlivé wiki jsou většinou zdokumentované docela dobře. Přijde mi ale, že chybí popis motivace. Nějaké vysvětlení, co k tomu lidi vede.
Jedna z těch věcí, které dělám od útlého dětství, je čtení knih. Jsem doslova závislý na sání informací a jen málokterý den nevěnuji žádný čas čtení knih. Když už jo, tak zpravidla protože jsem strávil den čtením na internetu.
Nejdůležitější papír v mém životě je stránka o velikosti A4, na které se nachází 4680 čtverečků tvořících obdélník. Vždy padesát dva čtverečků na devadesáti řádcích. Nahoře je velký nápis „A 90-Year Human Life in Weeks“. Přibližně třetina z toho papíru je škrtlá.
Pokud se podíváte na sci-fi psanou před masovým rozšířením počítačů, nelze si nevšimnout, že téměř nikdo z autorů nedokázal extrapolovat vývoj „výpočetní techniky“. Budoucnost v jejich představám patřila kosmickým lodím a paprskovým zbraním, hrdinným dobrodruhům cestujícím z planety na planetu mistrovskou pilotáží své kosmické lodě joystickem..
Stalo se mi poněkolikáté, že mi někdo rozporoval smysl psaní blogů, specificky pak psaní blogů na abclinuxu. Protože o půlnoci, v hospodě, uprostřed davu jiných lidí, kteří všichni řvou přes sebe, se docela blbě argumentuje, a navíc už mě nebaví se opakovat, rozhodl jsem se sepsat všechny možné argumenty a důvody do jednoho textu.
Číselná hodnota IQ je blbost. Přijde mi smutné, že na tuhle blbost spoléhá takové obrovské množství lidí, když je to přitom dost nicneříkající číslo.
První práce, co jsem kdy dělal byla „specialista korporátního service-desku“ v nejmenované firmě
Model Kübler-Rossové (dále jen K-R) je znám psychologům a také lékařům. Popisuje pět fází, kterými prochází lidé, než se smíří s nevyhnutelným nepříjemným faktem. Zajímavé mi přijde, že podobné fáze se často dají najít i ve světě informačních technologií.
Existuje Miriam? A co Jardík? Je Odin skutečně takový zarytý kapitalista?
V poslední době jsem několikrát dostal ten samý dotaz; „Nebojíš se, že se do IT nahrne tolik lidí, že bude opravdu těžké se uživit?“ Pokaždé jsem odpovídal „ne, nebojím,“ což si protistrana vyložila jako že jsem nad tím nepřemýšlel a začala mi přednášet argumenty, proč bych se měl bát. Zinazopelekwa jak vyšitá mě začala unavovat, tak jsem se rozhodl sepsat proč si to nemyslím.
Dnes se podíváme na poměrně zajímavě designovanou paranoidní teorii se spoustou obrázků, jejíž sepsání mi dalo zabrat podstatně déle, než by mi bylo milé :)
Příliš často se setkávám s tím, že o sobě někdo tvrdí, že je dokonalý ateista, že nevěří na boha, ďábla ani nadpřirozeno, natož pak v nějakou nesmrtelnou duši. Připravil jsem si proto jednoduchý test, který umožňuje jednoduše ověřit, zda je dotyčný skutečně takový, jakým se dělá.
Na světě není divné, že je složitý a nepředvidatelný. Divné je, když nastávají náhody, které by dávaly dokonalý smysl, kdyby se jednalo o předem připravené události. Toho si všimli i filosofové a psychologové, kteří to pojmenovali termínem synchronicita (doporučuji ten odkaz přečíst předtím než se pustíte do tohoto blogpostu).
Did you enjoy the blogpost? Here are other posts from this blog:
You can find many more in changelog..